cz
  • cz
  • en
  • de
  • ru
Rezervovat Rezervovat
Rezervovat Rezervujte na našich stránkách a získejte nejlepší cenu.
Příjezd:
Odjezd:
Promo Kód:
Získejte slevu 10%:
    Před odesláním emailu s promo kódem potřebujeme Váš souhlas:
  • Souhlasím se zpracováním osobních údajů
    Vaše osobní údaje chráníme a zpracováváme dle zásad GDPR a našich podmínek. Tento souhlas je pro získání slevy nutný.
  • Souhlasím se zasíláním marketinových a speciálních nabídek
    Vaše osobní údaje chráníme a zpracováváme dle zásad GDPR a našich podmínek.Odebírání nabídek můžete kdykoliv zrušit.

Příběhy na dobrou noc

Příběhy na dobrou noc

Každý den v týdnu mohou naši hosté na svém polštáři najít nejen sladkou pozornost, ale také krátký Příběh na dobrou noc.

Sedm příběhů Vám přiblíží historii nejen našeho hotelu, ale i samotné Prahy a dalších míst, které byste při své návštěvě neměli minout.

 

 1. Břevnovský kláštěr

Břevnovský klášter je opomíjenou Popelkou mezi pražskými památkami. Přesto patří k nejdéle fungujícím institucím na území Prahy, protože jeho existence se datuje od 14. ledna 993. Déle funguje už jen Pražský hrad a (zřejmě) Vyšehrad.

Zakladateli prvního mužského kláštera byli druhý pražský biskup Vojtěch a kníže Boleslav II., synovec sv. Václava. Legenda praví, že oběma jim ve snu Bůh označil místo nedaleko Prahy, kde by měli zbudovat nový klášter. Druhého dne se s překvapením sešli v lese, kde padlý strom bránil v přístupu ke studánce. Náhle k prameni přišel jelen, ale nemohl se napít, kmen stromu to nedovolil. Biskup Vojtěch s knížetem Boleslavem spojili své síly a strom odvalili. Na památku této události nazvali nově založený klášter Břevnovem a břevno se studánkou se dostalo i do klášterního erbu.

Poté, co roku 1420 vyplenili břevnovské opatství husité, povedlo se obnovit klášter až na sklonku 17. století. Ovšem ten už nikdy nezískal svůj někdejší význam.

Pohnutou historii měl klášter i ve 20. století. Předposledního opata, Anastáze Opaska, komunistický režim na počátku 50. let uvěznil do pracovního tábora. Klášter pak připadl ministerstvu vnitra, přičemž většina budov sloužila jako archiv. Kromě něj bylo v klášteře i výcvikové středisko kontrarozvědky. Fara navzdory tomu v omezené míře fungovala dál, i když její faráři byli agenty StB. V roce 1977 zde byl pohřben filosof prof. Jan Patočka, jeden z prvních mluvčích Charty 77. Ten podlehl vyčerpání z maratonu výslechů komunistické tajné policie. Smuteční akt ovšem narušil svým hlukem vojenský vrtulník, který záměrně kroužil na hřbitovem během obřadu.

Dnes je břevnovský klášter naštěstí opět v držení benediktinů a stal se významným kulturním centrem Prahy 6. V barokní bazilice sv. Markéty se konají varhanní koncerty a klášterní zahrada skýtá klidné místo k odpočinku. V barokní oranžerii funguje galerie. Kromě toho se v areálu kláštera nachází staročeská restaurace, kde mimo jiné můžete ochutnat pivo z místního minipivovaru. Ten v roce 2012 navázal na tradici nejstaršího pivovaru v Čechách. Takto vám, aniž byste se tu nudili, poskytne břevnovský klášter azyl mimo přelidněné centrum Prahy ‒ jen kousek od Pražského hradu.

                 

 

02. Králův dvůr

Grandhotel Bohemia stojí v Králodvorské ulici. Ta je dnes jedinou připomínkou někdejší královské rezidence na Starém Městě, která zde stála přes čtyři století. Jako královské sídlo však sloužila jen sto let, pak se dostala do soukromých rukou. V 17. století Králův dvůr zcela vyhořel a třebaže byl vystavěn znovu, postupně chátral a roku 1903 byl stržen. Na jeho místě dnes stojí překrásný secesní Obecní dům (dokončen 1912).

Osud Králova dvora je příznačný a podobá se osudu svého zakladatele, krále Václava IV, syna císaře Karla IV. Na rozdíl od svého otce, nebyl příliš schopným vladařem a německou císařskou korunu ztratil pro svou nečinnost. A tak zatímco po Karlovi se zachoval most, katedrála sv. Víta, Nové Město a jiné památky, Václavův královský dvůr je zbořen a zapomenut. Po Václavovi nám zůstaly alespoň příběhy, jako třeba ten o lazebnici Zuzaně.

Během své dlouhé vlády (se svými 42 lety na českém trůně se řadí k nejdéle panujícím českým králům) se často potýkal se vzpurnou šlechtou a svými bratry. Tak se stalo, že byl několikrát zajat. Naposledy se to právě stalo v Králově dvoře. Legenda praví, jak se mu podařilo uprchnout. I když byl jejich zajatcem, jeho věznitelé ho stále ctili jako svého krále a dopřávali mu vešekrý komfort.

A tak si při návštěvě staroměstských lázní naplánoval svůj útěk. Z lázně, kam ho stráže nenásledovaly (protože nepředpokládaly, že by se odtud dalo prchnout), vedla úzká římsa nad Vltavu. Odsud se smluvil s lazebnicí, která prala dole u řeky plátna, do nichž se halili návštěvníci lázní. Pohotově jedno z ních rozpárala a hodila Václavovi, který se po něm spustil ven na břeh. Pak společně na loďce přepluli řeku, loďku převrhli, aby vzbudili zdání nehody a po druhém břehu se proti proudu postupně dostali až na Václavův hrádek.

Lazebnici Zuzaně se král bohatě odměnil a ona se stala majitelkou staroměstských lázní, které však dnes nesou jméno císaře Karla. Po Václavovi tak zbyl opět jen příběh.

     

03. Letná

Letenská pláň je pokračováním pahorku, na němž stojí Pražský hrad. Na rozdíl od něj je však téměř nezastavěná a veřejnosti slouží jako park. Při procházkách po jeho jižním okraji se vám naskytně několik překrásných výhledů na město. Ale nebylo tomu tak vždy.

V 19. století se uvažovalo o prokopání Letné, aby se severní levý břeh Vltavy spojil s vnitřní Prahou. Projekt ustrnul ve stádiu plánů a propojení vytvořil až Letenský tunel, dobudovaný roku 1953. Tím byla zachována celistvost Letné při současném propojení Prahy 7 a 1.

Rozlehlost pláně ji činí vhodnou k velkým shromážděním. Zatímco v meziválečné době se zde konaly Všesokolské slety, při nichž naráz cvičily své sestavy desetitisíce cvičenců, za komunistického režimu se zde konaly prvomájové manifestace. Letná byla ovšem i svědkem největších protikomunistických demonstrací na konci roku 1989. Od té doby se plocha využívá pro koncerty. Koncertovali tu například Rolling Stones, nebo v roce 1997 Michael Jackson.

Na místě jedné z vyhlídek měla stát socha zakladatele a prvního prezidenta Československé republiky, Tomáše Garrigue Masaryka. K uskutečnění nikdy nedošlo. Místo něj zde vznikl pomník Josifa Vissarionoviče Stalina ‒ ironií osudu za ním stáli titíž autoři. Pomník byl největší svého druhu v Evropě. Naštěstí byl dokončen jen rok před odhalením kultu osobnosti, a většinu jeho existence se tak řešila jeho likvidace (1962). Ta byla vskutu technickým oříškem, odstřel 15 m vysokého sousoší, lidově přezdívaného Fronta na maso trval nakonec několik týdnů. Na jeho místě měl posléze vzniknout pomník osvobození Československa Rudou armádou. K realizaci díky změně režimu již nedošlo.

Od roku 1991 stojí na opuštěném piedestalu kyvadlo, nazvané autorem Stroj času. Bylo zde umístěno v rámci Všeobecné československé výstavy. Ta se konala přesně 100 let po Jubilejní zemské výstavě, která zas oslavovala první průmyslovou výstavu na evropské pevnině z roku 1791. Jestli na Letné kyvadlo vydrží až do další výstavy v roce 2091 ukáže příznačně ‒ čas.

    

 

04. Pražské metro

Plány na zbudování podzemní dráhy v Praze sahají až do konce 19. století. Vzhledem k tomu, že v té době se teprve koněspřežka nahrazovala sítí tramvajových tratí, jednalo se o předčasné nápady. První seriózní plány pocházejí z druhé poloviny 20. let od inženýrů Bohumila Belady a Vladimíra Lista. Pozoruhodné je, že vedení jejich tras se téměř neliší od současného stavu pražské podzemky, třebaže ke stavbě došlo až dlouho po válce, která původní projekt zastavila.

Situace městské hromadné dopravy v 60. letech byla bezútěšná, a tak se urychleně přistoupilo k budování podzemní dráhy ‒ metra. Ta sice byla zprvu projektována jako podzemní tramvaj, ale brzy se změnila v samostaný typ přepravy. Pozůstatkem prvotních úvah je podoba nynější stanice Hlavní nádraží. Původně se také počítalo s vlaky československé výroby. Změna politické situace po okupaci Československa Sovětským svazem v roce 1968 však zasáhla i do těchto ryze technických záležitostí. Nehody při jedné ze zkušebních jízd československé soupravy metra bylo zneužito k tomu, aby se výhradním dodavatelem nových vlaků stal SSSR. To se však neobešlo bez následků, neboť Nuselský most stavěný v téže době byl projektován pro lehčí čs. soupravy a těžší sovětské vlaky měly neblahý vliv na jeho statiku. Proto byla linka C, která mostem prochází, první, na níž byly sovětské vagony nahrazeny modernějšími.

Největší pohromou v dějinách pražského metra byly katastrofální povodně v srpnu 2002. Zaplaveno tehdy bylo 19 stanic v centrální části města, a tak v provozu byly jen vybrané úseky na předměstích. Náhradní dopravu zajišťovaly tramvajové a autobusové linky až do jara příštího roku. Pražané a návštěvníci Prahy pocítili, nakolik je úloha metra v systému hromadné dopravy klíčová.

V souvislosti se zaplavením pražského metra stojí za zmínku, že v době studené války komunistické vedení s tunelovým komplexem podzemní dráhy počítalo jako s protiatomovým krytem. Povodně ukázaly jakou smrtonosnou pastí by se v takovém případě metro stalo. Současně pronikající vltavská voda odhalila prostory, o nichž pracovníci Dopravního podniku neměli do té doby tušení.

V současnosti tři linky pražského metra měří 65 km a čítá 61 stanic. Dlouho plánovaná linka D by se měla začít budovat v dohledné době.

 

 

05. Grand Hotel Bohemia

 

Rok 1948, kdy v Československu definitivně uchvátili veškerou moc komunisté, obrátil život na ruby všem Čechoslovákům. Vzhledem k tomu, že komunisté během několika málo let zlikvidovali všechny formy soukromého podnikání, nebylo nadále možné provozovat Grandhotel Steiner/Bohemia jako doposud. Byl bez náhrady vyvlastněn a přejmenován se na Hotel Praha. Také byl uzavřen pro veřejnost, jelikož se stal na dlouhých 40 let hlavním dodavatelem gastronomických služeb pro ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa).

Protože ÚV KSČ byl vrcholným orgánem státní moci, znamenalo to pro hotel nejen poskytovat gastronomické služby během různých státních návštěv, ale i provozování mimopražských rekreačních středisek nové státní aristokracie, včetně letního prezidentského sídla v Lánech. Ty nejvýznačnější akce se ovšem konaly přímo na Pražském hradě a hotel Praha je zajišťoval v plném rozsahu. Patřily k nim například inaugurační obědy československých prezidentů, ale i návštěvy čelných představitelů zejména spřátelených zemí socialistického bloku.

Z odborného hlediska to ovšem bylo štěstím v neštěstí. V hotelu se soustředili špičkoví odborníci s praxí z vyhlášených předválečných podniků. I proto měla výchova učňů, kteří sem docházeli na praxi od 60. let vysokou úroveň. A mnozí z absolventů dodnes patří k uznávaným profesionálům v hotelnictví a restauratérství.

Novobarokní salonek Bocaccio v suterénní části hotelu opakovaně posloužil filmařům. V oblíbeném snímku Anděl s ďáblem v těle (1983) se dokonce na chvíli vrátil do dob své největší slávy, kdy se v meziválečném období ve zdejším kabaretu scházela pražská smetánka z těch nejlepších kruhů.

K jisté změně došlo na počátku 80. let, kdy byl v Praze 6 otevřen nový hotel Praha. I ten byl zcela uzavřen pro veřejnost a sloužil výhradně pro ubytování vládních hostů a různé státní akce. Do nového hotelu přešla i část personálu. Starý hotel Praha pak sloužil pro zázemí doprovodu vládních delegací, zatímco VIP hosté se ubytovávali v novém hotelu. Ironií osudu je, že nový hotel Praha už dnes nestojí, byl zbourán soukromým majitelem v roce 2015. A tak hotel Steiner/Praha/Bohemia šťastně přežil nejen období komunismu, ale i svého nástupce.

 

 

 

 

06. Vznik Prahy

Tím, že dnešní území Česka leželo mimo někdejší Římské impérium, jsou i zdejší sídla výrazně mladší než jižněji, popř. západněji položené oblasti. Vídeň, Budapešť i města v jižním Německu často vznikaly na místě původních římských vojenských táborů (a ty zase na místě keltských sídlišť). Přesto historikové kladou vznik Prahy přinejmenším do 9. století, přičemž za zakladatele Pražského hradu se považuje přemyslovský kníže Bořivoj (dědeček sv. Václava, patrona českých zemí).

Pověst o vzniku Prahy se váže k mytické kněžně Libuši, zakladatelce rodu Přemyslovců, který v Čechách vládl od konce 9. do začátku 14. století (patří tak mezi nejdéle vládnoucí dynastie středověku). Libuše byla obdařena věšteckými schopnostmi. Podle legendy vyslala posly ze svého sídla na Vyšehradě, aby založili nové sídlo na hradčanském návrší tam, kde potkají muže, který tesá práh. Podle toho měli nový hrad pojmenovat Prahou. Praze pak prorokovala slávu, jež se bude dotýkat hvězd.

Ačkoli se jedná o pouhou pověst, souvislost jména Praha s prahem se zcela nevylučuje. Podle jedné teorie se pojmenování mělo vázat k říčnímu prahu na řece Vltavě, jejíž důležitý brod Pražský hrad střežil. Druhý rozšířený názor tvrdí, že jméno Praha se odvodilo od slova pražit, že nynější hradčanské návrší bylo vypraženo buď sluncem, nebo činností člověka (vypálením původního porostu).

Protože se etymologie jména Praha nedá spolehlivě doložit, kloní se někteří badatelé i k tomu, že se jedná o název předslovanský, pocházející od Keltů. Jejich ústřední oppidum se ovšem nacházelo na dnešním jižním okraji Prahy. Znamenalo by to tedy, že Keltům vděčíme nejen za latinské pojmenování Čech ‒ Bohemia (podle kmene Bójů), nýbrž i za název hlavního města.

To, že původ jména Praha tak zůstává nejasný, ničemu nevadí. Praha bude stále zlatá, stověžatá a hlavně překrásná. A o jejím jméně můžeme debatovat u sklenice piva, další keltské vymoženosti, která v Čechách rovněž zdomácněla.

 

 

07. Žižkov

 

Jen kousek od Grandhotelu Bohemia se nachází čtvrť Žižkov, překypující životem v kteroukoli denní i noční dobu. Podobně jako pařížský Montmartre, rozkládá se i Žižkov na pahorku, ze kterého je krásný výhled na městské panorama. Původní vinice, které se na kopcích za městskými branami z rozkazu císaře a krále Karla IV. zakládaly už od poloviny 14. století, nahradila před sto lety živelně budová síť strmých ulic, které dávají této části Prahy neopakovatelný ráz.

Již krátce po svém vzniku na konci 19. století patřil Žižkov díky své husté zástavbě k jedněm z největších českých měst. Součástí Prahy se stal ve 20. letech minulého století. V té době zde žily především chudší vrstvy obyvatelstva. Jeho složení se ovšem v průběhu let měnilo a dnes naopak patří Žižkov mezi žádané lokality zejména mezi mladými lidmi. A to jednak pro blízkost centra, jednak pro celkově uvolněnou atmosféru a zejména pak pro množství denních i nočních podniků. Každý si přijde na své: hipsterské kavárny, noční kluby, rodinná pekařství, pivní bary, zahradní restaurace i klasické (svého času) zakouřené putyky. Komu by už z přílišného ruchu třeštila hlava, nalezne klid ve stinných Riegrových sadech.

Žižkov nese jméno po slavném husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova. Ten i navzdory svému zrakovému hendikepu (přišel postupně o obě oči) zůstal až do smrti vojevůdcem neporaženým. Tady na Žižkově nechal podle legendy své vojáky kroužit kolem úpatí kopce, přičemž při každé otočce vyměnili praporečníci své prapory. Tím vyvolali zdání ohromného vojska a vyděšení křižáci, kteří už znali udatnost husitských bojovníků, se raději stáhli, přestože v přesile byli ve skutečnosti oni. A vojenská teorie praví, že nejcennějšími vítězstvími jsou ta, kterých bylo dosaženo bez boje. Dnes stojí nad Žižkovem jeho socha, která se řadí mezi největší bronzové jezdecké sochy na světě.

I díky ní tak cestu na Žižkov nemůžete splést, protože ten se rozkládá mezi sochou a nepříliš vzhledným, zato však nepřehlédnutelným vysílačem. Během výstavby televizní věže kolovala Prahou fáma, že se ve skutečnosti jedná o raketu s jadernou hlavicí. To samozřejmě není pravda, můžeme však potvrdit, že z vyhlídkové restaurace máte město jako na dlani.