cz
  • cz
  • en
  • de
  • ru
Rezervovat Rezervovat
Rezervovat Rezervujte na našich stránkách a získejte nejlepší cenu.
Příjezd:
Odjezd:
Promo Kód:
Získejte slevu 10%:
    Před odesláním emailu s promo kódem potřebujeme Váš souhlas:
  • Souhlasím se zpracováním osobních údajů
    Vaše osobní údaje chráníme a zpracováváme dle zásad GDPR a našich podmínek. Tento souhlas je pro získání slevy nutný.
  • Souhlasím se zasíláním marketinových a speciálních nabídek
    Vaše osobní údaje chráníme a zpracováváme dle zásad GDPR a našich podmínek.Odebírání nabídek můžete kdykoliv zrušit.

Historie

Doba vzniku


Ve 20. letech minulého století procházela Praha mohutnou proměnou. Z ospalého provinčního města rakousko-uherské monarchie stává moderní metropolí a hlavním městem samostatného Československa. To sebou přináší řadu problémů, mezi něž mimo jiné patří vcelku okrajový: kde ubytovat vládní delegace a jiné významné hosty, kteří nově do Prahy přijíždějí. Ano, Praze se nedostává moderních hotelů.

Razantí odpověď na tento nedostatek přináší pan Josef Steiner, který zakoupil stavební parcelu v sousedství Obecního domu, aby na ní postavil moderní hotel. Při realizaci svého záměru využil své bohaté zkušenosti ze zahraničí, a to jmenovitě z Anglie a Švýcarska. Oslovil architekta Františka Malypetra a další odborníky, kteří vybudovali exkluzivní hotelovou budovu evropské úrovně. Svým hostům se Grand Hôtel Steiner otevřel 25. února 1927.

Historie místa


Vůbec nejstarší zmínka o domě č. p. 652 pochází z roku 1406. Na počátku třicetileté války (konkrétně 1623) byl dům zabaven tehdejšímu majiteli, Janu Sekerkovi ze Sedčic. Byl tak potrestán za svou účast na stavovském povstání proti císaři Ferdinandovi. Třebaže i v dalších staletí často měnil majitele, i nadále se mu říkalo U sekerek.

V 19. století se zde již nacházel hostinec U tří sekyrek (německy Bey 3 Hacken). Ten i s okolní zástavbou zanikl při pražské asanaci na přelomu 19. a 20. století. Přesto je dodnes k vidění, stejně jako téměř celé historické jádro Prahy, a to na unikátním Langweilově modelu prahy z první poloviny 19. století. Naleznete jej v Muzeu hlavního města Prahy, 10 minut od hotelu.

 

Grand Hôtel Steiner


Hotelová budova


Josef Steiner přinesl do Prahy celou řadu vymožeností, které v tehdejších hotelích nebyly vůbec běžné. Tak již je samostná hotelová budova neměla v tehdejší Praze obdoby. Na její stavbu byla použita speciální konstrukce z železných nýtovaných sloupů, která umožnila vynechat středové nosné stěny a ušetřit tak místo ve vnitřních prostorách.

Šestipatrový hotel čítal 100 pokojů, přičmž mnohé se daly pospojovat v nadstandardní apartmá se salonem, ložnicí, soukromou jídlenou a koupelnou. Ve většině pokojů našlo místo pro samostatnou koupelnu, v luxusnějších včetně vany a bidetu. I takové věci jako tekoucí (studená i teplá) voda na pokojích stály za zmínku dobovému novinovém článku, který oznamoval otevření nového pražského hotelu. Kromě toho disponovaly pokoje vestavěnými skříněmi.

Hotelovým hostům byly k dispozici i garáže, což tehdy zdaleka nebylo ještě obvyklé. V suterénu vznikl překrásný taneční sál Boccaccio v novorokokovém stylu. V horních patrech hotelu se nacházely také dvě terasy, jedna otevřená směrem do Celetné ulice a na druhé vznikla visutá zimní zahrada.

 

Světelné volací zařízení


Originálně bylo řešeno volání etážové služby pomocí světelného volacího zařízení. Tehdy se obvykle používaly v hotelích zvonky. Ovšem ty byly nejen rušivé, ale i nepřesné. Obsluha se nejprve musela podívat, kdo zvonil a i poté mohlo dojít k omylu. V Grand Hôtelu Steiner bylo vše jinak.

Stisknutím tlačítka v pokoji se rozsvítila kontrolka nade dveřmi daného pokoje, v ukazateli cesty na chodbě, na panelu v zázemí pokojové služby a navíc i na kontrolních panelech na chodbách. Tím se eliminovala chybovost nehledě na to, že signalizace nikoho neobtěžovala. Po příchodu na pokoj pak obsluha signalizaci vypne tlačítkem.

To vše sleduje na svém kontrolním panelu recepční, a má tak dokonalý přehled o rychlosti obsluhy. Součástí systému jsou i přenosné bzučáky, jež nosí pokojská u sebe. Ten si při úklidu zapojí do zásuvky a zavolá-li ji nějaký host, bzučák ji upozorní a pomocí naváděcího zařízení popsaného výše ho rychle vyhledá.

 

Telefony a další zařízení


Další technickou vymožeností byly i soukromé telefony a pokojích, z nichž se dalo telefonovat přímo bez nutnosti přepojení v recepci. Pan Steiner neponechával nic náhodě, proto nechal umístit na dvůr 2 akumulátory pro nouzové zásobování elektřinou. To zajistilo bezproblémový provoz jedinečného signalizačního zařízení a také domácího telefonu. Kromě toho byl v podzemí hotelu vlastní transformátor.

Elektřina dále poháněla 5 výtahů: jeden sloužil hostům, další dva dopravovaly jídlo, další vozil oděvy (tím se odlehčovalo šatně) a poslední nákladní sloužil při zásobování.

Pokojové službě byl k dispozici i centrální vysavač.

 

Moderní, ale také luxusní


V Grand Hôtelu Steiner se nešetřilo ani na dalším vybavení jako jsou koberce, parkety, obložení stěn a podobně. Koupelny byly osazeny originálními fajánsovými (jemný porcelán) anglickými umyvadly, obloženy mramorem, hedvábné tapety zdobily většinu interiéru tam, kde nebylo užito leštěných dřev. Například francouzská restaurace byla obložena citronovým dřevem, hlavní kavárna kavkazskou třešní, menší kavárnu pak nechali architekti obložit intarsovanou třešní. Mimoto interér zdobily vitríny s prvotřídním porcelánem, nechyběla ani řezba a zlacení. V hotelové hale plál krb.

Ovšem pravou lahůdkou a přehlídkou luxusu (snad až opulentní) byl a naštěstí pro nás i zůstává taneční sál Boccaccio.

 


 

        

 


 

Boccaccio


Třebaže bylo Boccaccio vystavěno v neorokokovém stylu a je vyzdobeno okázalou štukovou výzdobou, zlacením i tradičním českým křišťálem, jednalo se ve své době o velmi moderně zařízený podnik, který byl promyšleně oddělen od hlavní hotelové budovy tak, aby hoteloví hosté nebyli rušeni. Má samostatné schodiště i vestibul, do kterého se vcházelo kavárnou. Zakouřený vzduch z podzemního sálu odváděla výkonná vzduchotechnika, která současně přiváděla vzduch čerstvý, který byl v zimním období vyhříván.

Taneční sál Boccaccio je dnes jedinou částí Grandhotelu Bohemia, která se dochovala v původní podobě. Nalézá se v suterénu hotelu a navštívit jej můžete i vy. Vydáte se tak proti proudu času do zdánlivě bezstarostných 20. let, kdy po zdejším mramorovém parketu kroužily páry v rytmu tanga. Dobová reportáž popisuje Boccaccio jako sál intimní a aristokratický, který vábně zve k tanci.

Není divu, že se toto doslova umělecké dílo z umělého mramoru, zlata a křišťálového skla, zdobené unikátními detaily se okamžitě stalo jedním z nejvyhledávanějších míst pražské smetánky. Odpolední Čaje o páté nebo Taneční večery ‒ Soirée dansantes byly pořádány každý den a bavit se sem chodily takové osobnosti jako tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk nebo tehdejší velvyslanec Spojených států v Praze a mnoho dalších. Říká se, že celá Masarykova rodina (včetně Tomáše G. Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky) měla rezervovánu velkou lóži nad barem, a proto jí dodnes říkáme Prezidentská lóže.

Odpoledne přicházely dámy představit své dcery ve společnosti a hledat pro ně potencionálního manžela. Později večer a v noci se Boccaccio měnilo v luxusní pánský noční klub. Ve společnosti krásných žen, šumivého vína a kubánských doutníků se diskutovalo o obchodu, dělala se politika a byla uzavírána přátelství. Vítejte ve zlaté éře Grand Hôtelu Steiner.

Josef Bittermann
V této době působil v hotelu jako šéfkuchař i Josef Bittermann. Setrval zde dlouhých 25 let, během nichž vydal i svůj slavný Velký kuchařský lexikon. Ten se od prvního vydání v roce 1939 dočkal nejen dotisků, ale stal se základem pro učebnice kuchařských učňů ještě v 60. letech.


 
Hotel Praha


Zatímco válečné roky překonal Grand Hôtel Steiner bez úhony, nástup komunistů k moci razantně uťal zlatou éru hotelu. Je jistou ironií osudu, že komunisté uchvátili moc v Československu 25. února 1948, tedy přesně na 21. výročí otevření hotelu.

Majitel a zkladtel, Josef Steiner se rozhodl sám nabídnout svůj pražský hotel Komunistické straně Československa (KSČ). k reprezentativním účelům pod podmínkou, že jeho rodina bude moci zůstat v hotelu alespoň jako zaměstnanci, protože všechny soukromé podniky byly znárodněny a soukromé podnikání se stalo nelegálním. Pan Steiner zřejmě doufal (tak jako mnozí další), že vláda komunistické strany nebude trvat dlouho a chtěl si zajistit rodinný „dozor“ nad hotelem.

Bohužel se ale spletl. Jeho stopy se ztrácejí během 40 let „temna“ spolu s krásou a luxusem grand hotelu. Ten byl přejmenován se na Hotel Praha. Současně byl uzavřen pro veřejnost, jelikož se stal na dlouhých 40 let hlavním dodavatelem gastronomických služeb pro ÚV KSČ (Ústřední výbor Komunistické strany Československa). Nenašli byste ho v žádném průvodci ani na turistických informacích a dokonce ani v telefonním seznamu. Slouží pouze komunistické straně a jejím potřebám.

Catering pro vládní delegace, Lány


Protože ÚV KSČ byl vrcholným orgánem státní moci, znamenalo to pro hotel nejen poskytovat gastronomické služby během různých státních návštěv, ale i provozování mimopražských rekreačních středisek nové státní aristokracie, včetně letního prezidentského sídla v Lánech. Ty nejvýznačnější akce se ovšem konaly přímo na Pražském hradě a hotel Praha je zajišťoval v plném rozsahu. Patřily k nim například inaugurační obědy československých prezidentů, ale i návštěvy čelných představitelů zejména spřátelených zemí socialistického bloku.

Z odborného hlediska to ovšem bylo štěstím v neštěstí. V hotelu se soustředili špičkoví odborníci s praxí z vyhlášených předválečných podniků. I proto měla výchova učňů, kteří sem docházeli na praxi od 60. let vysokou úroveň. A mnozí z absolventů dodnes patří k uznávaným profesionálům v hotelnictví a restauratérství.

Úpadek


Původní vybavení a nábytek mizí a je rozprodáván, pokoje jsou nově vybaveny „moderním“ sektorovým nábytkem, ale také odposlouchávacími zařízeními, protože tento pražský hotel slouží k ubytovávání a také odposlouchávání komunistických funkcionářů a ke sběru kompromitujících materiálů. V podzemním sále Boccaccio jsou pořádány divoké párty pro stranické funkcionáře a zahraniční návštěvy. Párty zřejmě byly velmi divoké, protože při rekonstrukci v roce 1993 byly ve stropě sálu nalezeny kulky z pistole.

V sedmdesátých letech je prvorepublikový grand hotel v takovém stavu, že již není možné v něm ubytovávat oficiální delegace, takže tu bydlí neoficiální a snad i nelegální návštěvy. V jiné části Prahy se staví nový Hotel Praha, který má převzít funkci oficiálního hotelu komunistické strany.

Nový Hotel Praha
K jisté změně došlo na počátku 80. let, kdy byl v Praze 6 otevřen nový hotel Praha. I ten byl zcela uzavřen pro veřejnost a sloužil výhradně pro ubytování vládních hostů a různé státní akce. Do nového hotelu přešla i část personálu. Starý hotel Praha pak sloužil pro zázemí doprovodu vládních delegací, zatímco VIP hosté se ubytovávali v novém hotelu. Zajímovostí je, že nový hotel Praha už dnes nestojí, byl zbourán soukromým majitelem v roce 2015. A tak hotel Steiner/Praha/Bohemia šťastně přežil nejen období komunismu, ale i svého nástupce.

Filmaři


Novobarokní salonek Bocaccio v suterénní části hotelu opakovaně posloužil filmařům. V oblíbeném snímku Anděl s ďáblem v těle (1983) se dokonce na chvíli vrátil do dob své největší slávy, kdy se v meziválečném období ve zdejším kabaretu scházela pražská smetánka z těch nejlepších kruhů.

Několik českých filmů natáčených v Boccacciu připomíná tyto časy. Boccaccio bylo často využíváno i v době komunismu jako filmová kulisa. Prostor působil tak opulentně, že skvěle plnil komunistické představy „kapitalistického doupěte neřesti". Český divák si jistě vzpomene na filmy Anděl s ďáblem v těle či Anděl svádí ďábla, sál však zahlédnete i v některém z dílů Hříšných lidí města pražského či v jednom z Případů majora Zemana.

 

Grand Hotel Bohemia


V roce 1989 přišla Sametová revoluce a zachránila pražský grand hotel od zkázy. Byl vrácen rodině Steinerových, která jej následně prodala rakouské společnosti Austria Hotels. Hotel prošel zásadními opravami a byl nově vybaven a za pouhých 11 měsíců byl 1. října 1993 otevřen pod novým jménem Grand Hotel Bohemia.

Dnes tento pětihvězdičkový hotel nabízí ubytování v 79 luxusních klimatizovaných pokojích na osmi patrech a opětně ho najdete ho ve většině průvodců a cestovních brožur. Hotel v Praze 1 se stal členem hotelové skupiny Gerstner Imperial Hotels & Residences jako jeden z jejích 8 hotelů nacházejících se v Rakousku a České republice.

Obnova


V roce 1993 byla provedena kompletní rekonstrukce, která navrátila Boccacciu jeho krásu z lepších časů. Umělý mramor byl opraven, nástěnné dekorace a malby byly obnoveny a nově pozlaceny, sošky malých amorků držících hudební nástroje či šípy lásky byly pečlivě zrekonstruovány, zrcadla a lampy vyměněny. Ale i přes odstrašující stav před rekonstrukcí se část původní výzdoby zachovala.

Proto dnes můžete obdivovat původní parketovou podlahu, vytvořenou z dřevěných kazet, z nichž každá je složena z 9 druhů orientálních dřev. Čas a tisíce tanečních bot způsobily, že dřevo ztvrdlo natolik, že přežilo i katastrofické povodně v roce 2002, kdy se podlaha sálu ocitla na 3 dny pod metrovou vrstvou kalné vody a bahna. Podlaha je položena na dřevěné mřížce, aby se zajistila pružnost podlahy a nohy při tanci tolik nebolely a hosté mohli zůstat ještě na jednu skleničku.

Centrální lustr také unikl zkáze a byl při rekonstrukci sejmut a všech jeho 4000 ručně vyrobených závěsů bylo pečlivě vyčištěno a znovu zavěšeno a nyní ho můžete opět obdivovat v celé jeho jiskřivé kráse.

Dnes je Boccaccio stále jedním z nejzajímavějších sálů v Praze. Často se zde pořádají nejrůznější oslavy, párty a svatby, stejně jako semináře a konference. Dnes již Boccaccio neslouží svému původnímu účelu - jako taneční a noční klub a restaurace, ale určitě je i dnes stejně krásné jako v den, kdy ho pan Steiner představil pražské veřejnosti.